THERE’S NO EXIT, ONLY ESCAPE

Jsem šnek na silnici,
jsem letadlo bez pilota,
jsem sníh při oblevě,
jsem voják v zákopech,
jsem včela usedající na med,
jsem humr v akváriu,
jsem lýkožrout při požáru,
jsem kaz u zubaře,
jsem hlava na špalku.

Výstava There’s No Exit, Only Escape se zabývá tématem konce. Spojuje autory, kteří ve svých pracích tematizují pomíjivost budoucnosti a zánik skutečnosti. Skrze umění představují degradaci pozitivního uvažování o budoucnosti a ukazují, že nic už nebude tak, jak jsme očekávali. Klade návštevníkům otázku, zda naše činy mají sílu ovlivnit tok času, nebo zda jsme už pouze pasivními svědky nevyhnutelného.

Trojice autorů, z nichž každý k tématu přistupuje odlišně, patří ke generaci Z. Vyrostli ve světě plném slibů o zářných zítřcích, jejichž naplnění se dnes jeví nejisté, ne-li nemožné. Jak se pocit konečnosti promítá do jejich tvorby? A jak je možné, že otázka smrtelnosti už dávno není výsadou stáří?

V globalizovaném světě sledujeme každý malý zánik téměř v přímém přenosu. Víme o hrozbách, katastrofách i individuálním utrpení — a trpíme spolu s těmi, kteří jimi procházejí. Přesto si často připadáme pouze jako šnek na silnici. Bez skutečné možnosti změnit svůj osud se snažíme přijmout danou situaci, užít si poslední okamžiky před rozdrcením křehké ulity. A pokud nás nepřejede auto, možná nás zašlápne kluk z bytovky na rohu ulice.

Opakující se motivy ohrožených těl, nestabilních systémů a bytostí uvězněných v nehostinných podmínkách vytvářejí obraz existence bez skutečné možnosti návratu. Máme pocit, že nemůžeme opustit bludiště zábavních parků, které se tváří jako svoboda. Bludiště se zde nestává prostorem hry, ale strukturou, která simuluje volbu, zatímco skutečný východ neexistuje. Možná však existuje útěk. Můžeme se pokusit bludiště opustit dírou v plotě. 

A pak zbývá už jen jediná otázka:

Přestává bludiště existovat okamžikem našeho odchodu nebo přestáváme existovat my vně bludiště?